Poutní zájezd chrámových sborů

Publikoval Vladimír Novák 20. 9. 2020, 18:43

Poutní zájezd

Zájezd Svatovavřineckého chrámového sboru

V sobotu 5. září se sešlo na poutní zájezd do kostelů sv. Antonína poustevníka a sv. Jana Křtitele a planetária na Novém Hradci, kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích a zámku Karlova Koruna s kaplí sv. Jana Křtitele 43 poutníků, z toho bylo 19 zpěváků, varhanice, dirigent a pan vikář Mráz.

Autobus odjel od jilemnického kostela v 6 30 a dále jsme pokračovali přes Úlibice ke kostelu sv. Antonína v Hradci Králové, kde na nás již čekal tamější varhaník, který se postaral o vše nutné pro zdárný průběh našeho zpívání při mši svaté. Po rozhodnutí přestavět HK na pevnost byl původní kostel sv. Antonína na Slezském předměstí zbořen a tento byl vyprojektován a postaven v letech 1769 – 1774 městským stavitelem Františkem Kermerem. Hlavní oltář a kazatelna jsou od sochaře Devoty. Obraz na hlavním oltáři namaloval J.Kramolín. Na bočních oltářích jsou Alois Gonzaga, Ignác z Loyoly a František Xaverský. Obětní stůl je z roku 1984 a je mramorový. Současné mechanické dvoumanuálové varhany postavila v roce 2001 firma Kánský – Brachtl z Krnova, mají 23 rejstříků 1381 píšťal, spojky a tremolo. Jsou umístěny na velkém kůru, ale varhaník u nich sedí zády k oltáři a dění u něho pozoruje v zrcadle umístěném nad klaviaturami. Když zpěváci zaujali místa na kůru a poutníci se usadili v chrámové lodi začala mše svatá, kterou pan vikář Mráz sloužil ze sobotní památky Panny Marie. V obsazení 6 sopránů, 7 altů, 3 tenory a 3 basy jsme zazpívali „Fest Messe in honorem sancti Petri" od Josefa Grubera, při přijímání zazpíval Karel Jakubů vložku „Vzdychám a toužím po tobě" od Aloise Strébla a Petr Kraus zpíval propria. Při mši svaté jsme přezpívali 5 slok písně „Matko Boží, neslýcháno“. Po mši svaté jsem se rozloučil s kolegou varhaníkem, který mě na naše další putování předal kostelníku kostela sv. Jana Křtitele.

Nasedli jsme do autobusu a přejeli k asi 2 km vzdálenému dřevěnému kostelu sv. Jana Křtitele. Tam jsme byli v 10 00 hodin přivítáni a od ambonu jsme vyslechli podrobnou historii kostela. V roce 1530 hradecký měšťan Lukáš Forman z Hostovic postavil dřevěný kostel a v tomto roce také ustanovil nadaci pro kněze podávající podobojí způsobou, k tomu věnoval 200 kop míšeňských a také vinici. Při kostele se usadil v roce 1538 poustevník Jiří Šváb, jenž si zde postavil poustevnu, staral se o vinici a založil tu ovocný sad, poskytoval lidem v čase nepohody přístřeší, byl kostelníkem, hrobařem a učitelem v jedné osobě. V roce 1535 byla uzavřena smlouva s Janem z Pernštejna, na základě které poddaní lidé hradeckých měšťanů byli přičleněni k tomuto novému kostelu. Od roku 1538 se zde konaly služby Boží každou třetí neděli. Kostel je jednolodní s lodí téměř čtvercového půdorysu s trojboce uzavřeným presbytářem a sakristií při jeho severní stěně. Nosné stěny jsou roubené, oboustranně opatřené rákosovou omítkou, na vnější straně s cementovým pojivem. Součástí obvodových stěn lodi je 8 dřevěných nosných sloupů vystupujících jako pilastry na vnitřních a vnějších obvodových zdech. Západní průčelí tvoří vysoká trojúhelníková štítová zeď zakončená na vrcholu zvoničkou. Stěny kostela jsou ve výši 6 m prolomeny 5 sdruženými okny s polokruhovým nadpražím. Hlavní vstup do kostela je mohutnými dvoukřídlovými dřevěnými dveřmi. Presbytář i loď jsou plochostropé s dřevěným trámovým stropem s viditelnými trámy. Strop je šikmo nakloněný k jižní straně. Je to důsledek většího vyschnutí dubovývých trámů na jižní straně než na severní. Rozdíl mezi výškou stropu na severní straně oproti jižní je půl metru. Do západní části kostelní lodi je vestavěna dřevěná hudební empora nesená čtveřicí dřevěných sloupů. Kolem stropu vede arkádový ochoz. Barokní varhany z roku 1858 od varhanáře Josefa Andrýse z Neznášova jsou na modřínovém dřevě, je to stavbou mechanický zásuvkový pozitiv s pedálem. Podlahy v kostele jsou z kamenné dlažby a v kostele jsou původní dřevěné lavice z období kolem roku 1690, opravené v letech 1999 – 2000. Kostel jak je v současné podobě byl postaven až v letech 1675 – 1680 tesařským mistrem Václavem Matoušem. V roce 1680 byly zhotoveny oltáře sv. Vojtěcha a oltář sv. Jana Nepomuckého. V roce 1691 byl postavený nový hlavní oltář sv. Jana Křtitele a kazatelna jako raně barokní. V následujícím roce 1692 byl kostel nově vysvěcen. Po výkladu zazpívali zpěváci na oltářních stupních „Modlitbu“ od jilemnického skladatele Gustava Zelinky. Pak jsem vystoupal s Karlem Jakubů na kůr, kde za mého doprovodu na zmíněných jednomanuálových varhanách zazpíval píseň z „Mešních zpěvů“ ke svátku Narození svatého Jana Křtitele.

Potom jsme pěšky přešli k asi 1 km vzdálené hvězdárně s planetáriem. Měli jsme zamluvený pořad v digitálním planetáriu, které se prezentuje jako architektonicky výrazný objekt, složený z rotačního elipsoidu posazeného na podstavu ve tvaru širokého kvádru. Středobodem nového planetária talířového profilu o rozloze větší než 800 metrů čtverečních je projekční kruhový sál s kopulí o průměru 12 m a s nakloněným hledištěm. Speciální projekční plocha má tvar polokoule. Diváci vidí prostorovou projekci hvězdné oblohy, nebo také různé videofilmy. Zde jsme zůstali do 12 45 hodin a pak vyjeli do Pardubic.

Naší další zastávkou byl kostel sv. Bartoloměje v Pardubicích. Zde na nás již čekal náš další průvodce. Ten nás, nejdříve před bočním vchodem, zasvětil do historického vývoje kostela i Pardubic a potom v kostele nám pověděl o archeologických průzkumech které zde probíhaly a jeho mobiliáři. První zmínky o kostele se objevují roku 1295. Ve svých počátcích chrám sloužil jako sídlo cyriaků, kteří do Pardubic přišli asi roku 1256. Roku 1332 byly celé Pardubičky darovány cyriakům, aby byly později vybudovány další budovy. Vlastnictví se cyriaci vzdali před rokem 1392. V roce 1421 byl kostel vypálen husity a nebylo o něm zpráv až do počátku 16. století. Po požáru roku 1507 Vilém z Perštejna zahájil stavbu chrámu. Byl budován v pozdně gotickém slohu. Široké trojlodí doplnil presbytář a charakteristická vysoká sedlová střecha. Právě koncem 15. století se Pernštejnové řadili mezi nejvýznamnější rody v českých zemích, jejich působení mělo vliv na vývoj celé společnosti a zejména města Pardubic a jeho okolí. Z nevýznamného zemědělského města učinili hlavní sídelní město rodu. Po novém požáru roku 1538 byl kostel částečně přestavěn. V interiéru byla vybudována trojramenná tribuna a opraveno bylo také průčelí a střecha kostela. Ke stávající kruchtě byly přistavěny empory. V letech 1733–1736 byla k jižní lodi přistavěna kaple sv. Kříže, která byla ale roku 1912 zbořena. Ve třetí čtvrtině 18. století byla postavena nová kazatelna. Rozsáhlá oprava kostela probíhala v letech 1814–1816. Byl vyměněn sanktusník a změnami prošel i interiér. Byl vybudován nový barokní oltář nebo schodiště na tribunu. Na konci 19. století již kostel nevyhovoval potřebám města Pardubic, a proto byla nutná rekonstrukce. Až roku 1912 došlo k rozšíření chrámu na západní straně o předsíň. Byla přestavěna sakristie, stavba zbavena omítek a kamenné zdivo vyspárováno a došlo i k nutné výměně dřevěných krovů, vše převážně pod vedením architekta Dvořáka. Mezi další významnější zásahy lze řadit doplnění chybějících vitráží v presbytáři, lodích a v předsíni roku 1925 a rozsáhlejší opravu interiéru v roce 1952.

Potom nastoupili zpěváci na stupně hlavního oltáře a zazpívali à capella „Modlitbu“ od J.Maláta a ještě i „Modlitbu“ od É.Méhula. Pak jsme našemu průvodci poděkovali, nastoupili do autobusu a přejeli k naší, toho dne poslední zastávce, kterou byl zámek Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou.

Když chlumecké panství zdědil František Ferdinand Kinský, začal uvažovat o stavbě nového sídla, které mělo sloužit k reprezentaci. Při realizaci se sešli nejvýznamnější umělci: architekt Jan Blažej Santini-Aichel a stavitel František Maxmilián Kaňka. Stavba se uskutečnila v letech 1721 - 1723 a na počest návštěvy císaře Karla VI. dostal nový zámek jméno Karlova Koruna. Z poloviny 18. století pochází šestiboká kaple Zvěstování Panny Marie, v roce 1999 při znovu vysvěcení byla přejmenovaná podle oltářního obrazu na kapli sv. Jana Křtitele. Druhé patro její věže zabírá prostor pro zvony. Kaple sloužila Kinským jako rodinná hrobka. V roce 1992 byl majetek navrácen rodině Kinských, kteří nyní dohledávají po celé republice svůj majetek a vytvářejí expozici, která se zabývá životem rodiny Kinských a chovem koní na Chlumecku. Současně se zámkem vznikal i přilehlý anglický park o rozloze 20 hektarů. My jsme si nejdříve prohlédli kapli, kde sbor zazpíval à capella „Ave Maria“ od Emiliána Pauknera a „Zdrávas Maria“ od Václava Prošky. Pak jsme přešli do zámku na jeho komentovanou prohlídku, která trvala přes 1 hodinu. Dozvěděli jsme se, že prvním šlechtickým sídlem v Chlumci nad Cidlinou byla tvrz. Počátkem 16. století dostala stavba nové opevnění a na počátku 17. století se společně s celým panstvím dostala do majetku rodu Kinských. Díky obratné politice si udrželi panství i v období třicetileté války. Rod Kinských držel majetek až do roku 1948. Proslul přitom věrnou službou dynastii i zemským patriotismem. Po dlouholeté rekonstrukce byl zámek zpřístupněn pro veřejnost až v roce 1969. V roce 1992 byl majetek navrácen rodině Kinských. Současně se zámkem vznikal i přilehlý anglický park o rozloze 20 hektarů, jehož hlavní osy navazují na tři osy zámku.

Následoval odchod k autobusu a odjezd domů. Počasí nám po celý den přálo a díky ochraně Panny Marie, o kterou jsme ráno prosili, nás nepostihla žádná nehoda.

Související fotogalerie: Zájezd chrámových sborů