Poutní zájezd chrámových sborů

Publikoval Vladimír Novák 15. 10. 2022, 15:48

Zájezd Svatovavřineckého chrámového sboru do kostela PM Andělské, Lorety a kostela Narození Páně, Arcibiskupského paláce a katedrály sv. Víta, v Praze.

Zájezd Svatovavřineckého chrámového sboru do kostelú a

Arcibiskupského paláce v Praze.

     V sobotu 10. září se sešlo na poutní zájezd do pražských kostelů a Arcibiskupského paláce 42 poutníků. Do autobusu, který od jilemnického kostela odjel v 5 45 a měl zastávky v Hrabačově, na křižovatce ve Valteřicích, u fary v Horní Branné, ve Studenci, na Horkách a v Nové Pace. Odsud jsme odjeli přes Mladou Boleslav do Prahy. Tam jsme na Pohořelci v 8 00 vystoupili a došli k nedalekému kostelu PM Andělské, který byl vysvěcen v roce 1602 a podle zvyklostí kapucínů byl postaven jako kostel velmi prostý, jednolodní, bez věže, jen s malou sanktusovou věžičkou. Stejně prosté je i vybavení interiéru, jen nedávno sem přibyla reliéfní křížová cesta od Karla Stádníka. Na oltářním obraze je zobrazen sv. František prosící o porciunkulové odpustky. V jedné z postranních kaplí kostela je betlém z roku 1700 s dřevěnými a slaměnými figurkami v životní velikosti s obličeji ze sádry a papíru. Naproti kapli sv. Kříže stojí kaple se sochou Panny Marie Rottenburské. Tento klášter je nejstarším kapucínským klášterem v Čechách, kam kapucíni přišli v roce 1599. Konvent kláštera byl vystavěn postupně a je spojen krytou chodbou na pilířích s Loretou. Po válce se sem vrátili řeholníci ale jen na chvíli, po komunistickém převratu v roce 1948 byli násilně vystěhováni a klášter jim byl vrácen až v roce 1990.

     V kostele Panny Marie Andělské na nás čekala paní kostelnice, ujala se nás, pana vikáře zavedla do sakristie a já jsem se zpěváky jvystoupal na kůr. Tam nás dostihla a zpěvácky posílila rodina Šmrhova z Pěnčína. Kůr je dostatečně velký, u západní zdi je varhanní stůl, který ovládá dvoumanuálové pneumatické varhany mající 8 rejstříků v prvním a 7 ve druhém manuálu a 5 v pedálu. Sbor jsem si postavil co nejblíže k varhannímu stolu, přesto ale všichni zpěváci na mně, který jsem musel zastat roli varhaníka i dirigenta, neviděli dostatečně dobře. Mši svatou zahájil pan vikář v 8 30 hodin a sloužil ji z památky Jména Panny Marie. Zpívali jsme Štruncovu Mši G Dur, přezpívali jsme 14 slok písně „Zdráva buď Panno Maria“ a Petr Kraus zpíval propria. Po mši svaté za námi přišel kvardián bratr Tomáš, a ten nás za zajímavého vyprávění provedl celým klášterem včetně betléma s postavami v životní velikosti. Po uknčení prohlídky jsme přešli k vedlestojícímu objektu Lorety.

     Pražská Loreta je soubor barokních staveb, tvoří je hlavní průčelí, věž se zvonkohrou, nádvoří s poutními ambity, loretánská kaple Svatá chýše, klášter kapucínů a kostel Panny Marie Andělské. Nejstarší částí je Svatá chýše, postavená v letech 1626–31. Představuje kopii italské kaple z Loreta a malby na stěnách jsou vytvořeny podle jejího vzoru. Je obklopená šesti kaplemi a vyzdobená reliéfy, uvnitř je vybavení ze 17. století, zazděný trám a několik cihel z italské Lorety a je čtvercového půdorysu. Po roce 1740 byla Chýše obestavěna krytými ambity, vzniklo tak arkádové nádvoří se šesti kaplemi a dvojicí kašen se sousošími Kista vítězného mezi svými apoštoly a Nanebevzetí PM. V letech 1722–37 vznikl rozšířením původní kaple sv. Anny chrám Narození Páně. Ve věži kostela je proslurá zvonkohra, kterou tvoří 27 nehybných zvonků rozeznívaných kladívky. Nejhodnotnější částí areálu je Loretánská klenotnice umístěná v prvním patře ambitu s dary Kateřiny Lobkovicové, poutníků a šlechticů z doby renesance, baroka a pozdní gotiky. Nejcennějším vystaveným předmětem je diamantová monstrance zvaná Pražské slunce zdobená více než šesti tisíci diamanty. My jsme si postupně prošli a prohlédly ambity se šesti kaplemi, Svatou chýši a došli jsme pak do kostela Narození Páně. Tam jsem přečetl co je o námi prošlé části Lorety napsané na internetu a potom jsme zazpívali dvě vložky – „Ave Maria“ od K.Vogela a anonym „Buď pozdravena Královno“. Následoval výstup do pratra, kde je umístěna klenotnice ve které jsme obdivovali monstranci nazývanou „Pražské slunce“ osázenou více než šesti risíci diamanty. Po prohlídce klenotnice jsme sešli na nádvoří a přešli do Arcibiskupského paláce.

     Arcibiskupský palác v Praze stojí na Hradčanském náměstí v blízkosti hlavní brány Pražského hradu. Byl vystavěn v 17. století v barokním slohu, ale byl mnohokrát přestavován. V jídelně jsou na stěnách portréty dvanácti pražských arcibiskupů od Antonína Brusa až po Miloslava Vlka. Dva přijímací sály s okny v rizalitu mají na stěnách zdobené gobelíny. Série osmi gobelínů, zvaná Noví Indové, zobrazuje Indiány a Afroameričany na lovu v džungli, dramatické scény mezi exotickými zvířaty a boj mezi zvířaty. V předsálí je renesanční gobelín se scénou Korunovace krále Davida. Dva rokokové salónky jsou na oválném půdorysu, východní hudební salónek se starým spinetem má pestrobarevné hedvábné tapety s květinovými motivy a ptáky na bílém podkladě, v západním salónku jsou tapety sametové s motivy kytic růží. Čtyři obrazy církevních otců sv. Augustin, sv. Řehoř, sv. Albert Veliký a sv. Jeroným jsou olejomalbay od Petra Brandla. Kaple má renesanční stlačené valené klenby se štukaturami a malbami, jsou tam oltáře sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, dvě gotické busty sv. Petra a Pavla ze zlacené mědi, které mají na soklu vyrytý erb a jméno arcibiskupa Albíka z Uničova; ostatní vybavení pořídil kardinál Schönborn kolem roku 1898. Na schodišti z 1. do 2. patra jsou na zábradlí pískovcové sochy puttů – světlonošů a mramorové poprsí kardinála Berana, které je na podestě schodiště. Naši prohlídku arcibiskupského paláce jsem zorganizoval tak, že jsme se rozdělili na dvě skupiny a zatímco jedna byla na prohlídce, druhá odpočívala v síni kardinála Berana. Druhá skupina nezpěváků měla možnost si prohlédnout i kapli, první pro organizační změny na poslední chvíli, tuto možnost neměla a proto jsme zpívali anonym „V koruně svatých“v jednom ze sálů paláce.

     Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha byla naším posledním bodem něvštěvy Prahy. Z Arcibiskupského paláce jsme tam přešli přes kontrolní stanoviště, na kterém jsme prošli kontrolním rámem a museli jsme ukázat obsah našich batohů. Přes druhé nádvoří jsme pak došli hlavním vchodem do vstupní části katedrály, kde jsme vyčkali příchodu druhého z našich průvodců. Po jeho příchodu jsme s ním obešli celou katedrálu. Uvnitř jsou stěny hlavní lodi svisle členěny triforiem, které obíhá celou katedrálu. Na pilířích chóru je 21 bust panovníků, biskupů, královen i stavitelů z dílny Petra Parléře. Za hlavním oltářem jsou náhrobky prvních biskupů a socha kardinála Schwarzenberga. V jižním ochozu je monumentální stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého. Po bocích vysokého chóru se nalézají dvě velké barokní řezby, znázorňující pustošení chrámu roku 1619 a útěk Zimního krále. Uprostřed lodi je renesanční mauzoleum Maxmiliána II., Ferdinanda I. a jeho manželky Anny Jagellonské. Mauzoleum je chráněno ozdobnou renesanční mříží a na jeho bocích jsou vyobrazeni čeští králové a královny, kteří jsou pohřbeni v krapte pod ním. Z dalšího vnitřního zařízení jsme obdivovali raně barokní kazatelnu, renesanční kruchtu v severní příční lodi, kam byla přenesena při dostavbě chrámu, a barokní varhany na místě renesančních, zničených při pruském bombardování roku 1757. Dále množství barokních náhrobků, dřevěné Ukřižování s oltářní mensou a barevná okna předních umělců počátku 20. století. Kaple svatého Václava je jižní chórová kaple v katedrále. Vybudoval ji Petr Parléř a stojí na základech rotundy sv. Víta, nad původním hrobem svatého Václava. Kaple je patrová s vnitřním schodištěm v síle zdi, horní patro tvoří korunní komora. Kaple tvoří samostatnou svatyni vloženou do ochozu chrámu, a má čtyři funkce: liturgickou, korunovační, pohřební a votivní. Spodní část kaple je ozdobena malbami pašijového cyklu a osázena polodrahokami v pozlacené omítce. Na pravé straně jižní stěny jsou dveře zavřené sedmi zámky, které vedou na schodiště do Korunní komory, kde jsou přechovávány české korunovační klenoty. V této kapli jsme zazpívali sbor Josefa Resla „Svatý Václave“.

     Po prohlídce katedrály jsme se všichni vydali zpět na Pohořelec, kde jsme počkali na příjezd našeho autobusu, v 16:00 hodin jsme nastoupili do autobusu a vydali se na zpáteční cestu domů. Celý zájezd jsme pod ochranou Panny Marie absolvovali bez jakýchkoliv rušivých momentů.

Související fotogalerie: Zájezd chrámových sborů