Jablonec nad Jizerou | 16:00 |
Jilemnice | 18:00 |
Křížlice | 16:00 |
Poniklá | 18:00 |
Studenec u Horek | 18:00 |
Okolní farnosti | 17:00 18:00 |
Sledujte farní oznámení u jednotlivých farností z důvodů možných změn.
Publikoval 16. 5. 2011, 12:12
Vlastní dojmy a postřehy paní Dany Rejmanové z výpravy do Říma na velkolepou událost - svěcení biskupa.
Vatikán dne 7. května 2011
Jičínské ŘK farnosti byla nabídnuta možnost zúčastnit se cesty do Říma na svěcení 25. biskupa královéhradecké diecéze, Mons. Jana Vokála. Spolu s dalšími dvěma farnicemi jsem jí s radostí využila. Nastupovala jsem plna očekávání duchovní síly a nového poznání.
Již přechod noci do prvého dne byl obdarováním, neb připravil pohádkově romantické svítání. Člověk ve své malosti, tiše pozorujíc úchvatnost horizontu ve velkolepé scenérii, stanul tváří v tvář přírodní dokonalosti a majestátnosti, doslova zaplaven šípy pohledů mnoha úhlů světových stran s vizuální proměnlivostí mohutných kulis alpského skalního masívu. Jako figurka na šachovém poli vnímal sám sebe i vše kolem ve víru jízdy vytvářejícího několikavrstevnou prostorovou podívanou. Hloub terénu pod symbolicky roztaženými křídly tyčících se vrcholů pozorovatele vtahovala a probouzela v něm úctu i pokoru. Niterně ztišen míjel úpatí hor propadaje se v nezměrný úžas, vzdávaje upřímné chvály i díky rukám Stvořitele.
Poté paletu podívané vyplňovala svěží zelená listnatých lesů, luk i polí s převažující krajinnou dominantou vysokých štíhlých topolů i statické stavby světlých kostelíků se zvony zavěšenými v průhledech otevřených vysokých věží, navozující a připomínající poklidnou atmosféru krajinných zátiší malířských pláten starých obrazů. Silnice lemována pomyslnou vůní rozkvetlých šípkových růží, vonných štědřenců a bílých akátů, místy jemně mísená s červení vlčích máků nabízela tichou zasněnost spatřeného. Tu a tam ji oživovalo jen ladné kroužení bílých racků, elegance přelétnuvších čápů či stoická důstojnost zahlédnuvšího mysticky černého páva.
Polední čas prvního dne společného putování lomnické farní výpravy vyplnila návštěva poutního místa nad Bologní, města s nejstarší univerzitou na světě z roku 1088. Pozoruhodnou výjimečností je 3 796 m dlouhé podloubí spojující město s poutním místem 666 oblouky, které jsou viditelné a tvoří venek loubí, a 15 výklenky, které byly dedikovány Panně Marii Růžencové. Její obraz je namalován temperou a zlatem na dřevěné desce a malba je pokryta korunovačními klenoty z roku 1625 ze stříbra. Vidět je pouze obličej Panny Marie a jejího dítěte. Z celého návrší se kolkolem otevírá pohled do zelených údolí násobící vstřebaný pokoj duše.
Mše svatá probíhala v italském jazyce s překladem promluvy do jazyka českého concelebrujícím P. Mgr. Sládkem, O.Praem. a závěrem se lodí nesl zpěv české mariánské písně Vesel se, nebes Královno.
V pozdních odpoledních hodinách jsme stanuli na místě tří tisíciletého nepřetržitého osídlení, na půdě antické metropole, v Římě. Na každém kroku má poutník možnost propadat se staletími a tušeným i hmatatelným vnímáním ukrajovat z poznání výmluvné Chestertonovy myšlenky, popisující Římany, jež "nemilovali Řím, protože byl velký – byl velký, protože jej milovali.“ ...
Poděkování směruji všem zúčastněným za vytvořenou přátelskou atmosféru a zejména pak vedoucímu zájezdu, P. Mgr. Evermodu Janu Sládkovi, O.Praem., který se o své i svěřené jičínské farníky zodpovědně staral a disponován jazykovou výbavou domorodé řeči z dob svých teologických studií v Římě, připravil pro ně zajímavý program a osobně je doprovázel. Poutníci měli tak jedinečnou možnost navštívit čtyři nejkrásnější, největší a nejvýznamnější baziliky a za dalších obvyklých podmínek získat plnomocné odpustky.
Putovali jsme místy, kde otisky dávných dějin vrývaly hluboké stopy do srdce člověka současné doby. Prvním z navštívených byla bazilika, jež je v Římě po sv. Petru ve Vatikáně největší - bazilika San Paolo fuori le Mura, sv. Pavla za hradbami. Mohutné stavbě s obdivuhodnými rozměry (132 m délky, 80 sloupů, 5 lodí), vztyčené nad hrobem mučedníka vévodí majestátní socha světce na vysokém kamenném podstavci. Náhrobní deska v lodi označuje hrob sv. Pavla, jehož relikvie jsou uloženy v urně pod hlavním oltářem.
Jedním z nejkrásnějších kostelů v Římě je bazilika di Santa Maria Maggiore, Panny Marie Větší (Sněžné). Pochází z 5. století, v 16.-17. století byla přestavěna a se svými 75 metry je v Římě nejvyšší. Podle pověsti se v srpnu roku 352 papeži Liberiovi zjevila Panna Marie a požádala ho, aby na místě, kde napadne ráno sníh, nechal postavit Boží stánek. Sníh tehdy skutečně napadl a dnes si každého 5. srpna Římané připomínají tuto událost bohoslužbami prováděnými na počest letního sněžení v chrámu postaveném právě na Mariino přání. Ze stropu se při nich snášejí dolů tisíce bílých okvětních lístků jiřin.
Snad každého zde uchvátila nádherná výzdoba vizuálně křehké vznešenosti a půvabu - mramorová dlažba, baldachýn se sloupy z červeného porfyru a bronzu, na postranních stěnách mozaiky s biblickými výjevy a na hlavním oltáři kaple obraz Panny Marie, který je nejvýznamnějším mariánským obrazem v Římě. Kazetový strop je vyplněn zlatem a dle historických pramenů zde bylo poprvé použito zlato, které Kryštof Kolumbus přivezl z Ameriky (1493-1498).
Směřujíce k Vatikánu, míjeli jsme kostel Santa Prassede, sv. Praxedy, jeden z nejstarších římských kostelů, v němž je pochován pražský arcibiskup z doby vlády Karla IV., Jan z Jenštejna. Po sporu s Václavem IV. byl donucen rezignovat na svůj arcibiskupský úřad a krátce poté opouští Čechy. Zemřel v Římě v roce 1400. Postáli jsme též u baziliky San Clemente, sv. Klementa - patrona Královéhradecké diecéze, v níž se nachází hrob a pozůstatky sv. Cyrila a kde papež Hadrian II. schválil staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Obě sakrální stavby byly v době naší přítomnosti z důvodu polední přestávky však zavřené.
Hluboce emotivní zastavení s doteky naprostého vnitřního ztišení a meditace přinesla návštěva římské katedrály - matky chrámů - San Giovanni in Laterano, Sv. Jana v Lateránu, též nazývané i známější pod názvem Lateránská bazilika, v níž jsou uloženy ostatky sv. Jana Křtitele. Je nejdůležitějším kostelem katolické církve, neb je zde uložen stolec samotného papeže. Do roku 1870 byli všichni svatí otcové korunováni v tomto kostele. Již samotná jeho důležitost je zdůrazněna nápisem: "Matka a hlava všech kostelů města Říma a světa“, lemující vstup do atria. Ačkoliv stavba se nenachází přímo na území Vatikánu, tak pozemek - extrateritoriální území se zvláštním statutem - kde bazilika leží, Vatikánu patří. Podobně jako obě předchozí navštívené baziliky. Zde, v hlavní katedrále města, u hlavního oltáře pod gotickým baldachýnem smí sloužit mši sv. pouze papež. Koná tak na Zelený čtvrtek a zúčastňuje se každoročního žehnání lidu.
Po malém osvěžení kávou či zmrzlinou se naše skupina pod vedením duchovního pomalu přesouvala k bazilice sv. Petra. Místem svěcení nových biskupů bývají obvykle katedrály jejich nastávající diecéze. Jelikož Mosn. Jan Vokál působil téměř 30 let v Římě, došlo z tohoto titulu k výjimečné a vzácné události - obřad slavnostního svěcení nového královéhradeckého biskupa Mons. Jana Vokála probíhal v sobotu dne 7. května o půl páté odpoledne v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Spolusvětiteli nového biskupa byli Mons. Dominik Duka, OP, arcibiskup pražský a primas český, a Mons. Erwin Josef Ender, titulární arcibiskup Germanie v Numidii a emeritní apoštolský nuncius. Mons. Jan Vokál přijal biskupské svěcení od svého světitele, kardinála státního sekretáře a komořího Svaté církve Římské, Tarcisia Bertoneho - (obřad vkládání rukou, pomazání posvátným olejem, převzetí evangeliáře a odznaků biskupské hodnosti - prstenu, mitry a berly).
Slavnostního obřadu, jehož se zúčastnilo přibližně 500 lidí, probíhal v italském jazyce, závěrečný proslov Mons. Jan Vokál přednesl v jazyce italském, anglickém i českém. Svá děkovná slova směroval všem, kteří se podíleli na jeho církevní dráze, především pak své přítomné mamince a zmínil i vlastní niterné pocity, jak v těchto pohnutých chvílích vnímá silně i přítomnost svého zemřelého otce. Dojemnost okamžiků celého slavnostního dění, jehož již nikdy se opakující jedinečnost si bezesporu všichni přítomní uvědomovali, gradovala se závěrečně vyřčeným osobně zvoleným krédem z Mariánské modlitby ´Sub praesidium Tuum / Pod ochranu Tvou´, které mateřsky a ochranitelsky citlivě rozprostřel i nad všemi věřícími své diecéze.
Nedělního odpoledne jsme navštívili periferní město přiléhající k Bologni, v jehož kostelíku P. Mgr. E. J. Sládek, O.Praem. celebroval mši svatou. Zpěvem a varhanním doprovodem ji obohatila členka hradecké filharmonie, Klára Kubátová. Poté byli všichni zúčastnění pozváni hostiteli k malému občerstvení a po krátké přátelské rozmluvě se naše výprava vydala k domovu.
Každý okamžik v životě nese stopy jedinečnosti a originality, žádný se nebude nikdy opakovat. To jen v průběhu let na některé lehce usedne prach času snášející vjemy a dojmy dalších událostí. Jsem však přesvědčena, že dějství 7. májového dne roku 2011 každému účastníku poutní výpravy do Říma zůstane majákem v paměti a signálem stále živých vzpomínek. Vzpomínek na to, jak se dotýkal světových dějin, jak vsazoval kamínky do přitažlivé mozaiky poznání a jak mohl podpořit atmosféru vskutku ojedinělé mimořádné slavnosti a spolusdílet první okamžiky svého svěceného biskupa své diecéze v největším chrámu světa - v hlavním městě křesťanství.
Vděčnost adresovaná duchovnímu lomnické farnosti za organizační aktivitu k podniknutí výjimečné výpravy, za výklad a jeho vedení se bude léty jen násobit. ...
Dana Rejmanová, ŘK farnost Jičín
Autor: Dana Rejmanová
Jenda Lukeš (21. 5. 2011, 16:57): Také se klaním ke krásné stylizaci a děkujeme za ...
Bohuslava Kubátová (18. 5. 2011, 07:09): Milá paní Rejmanová,
s potěšěním jsem se ...
Související fotogalerie: Biskupské svěcení Mons. Jana Vokála, 7. 5. 2011, Řím
Dnešní datum: 12. říjen 2024
Liturgický kalendář: sobota 27. týdne v mezidobí (breviář).
Světský kalendář: Marcel.