Farní kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů

Adresa: Vítkovice v Krkonoších, farnost: Vítkovice v Krkonoších
Správce: Władysław Marczyński
GPS souřadnice: 50.685032,15.526428
Rok výstavby: 1699

Pravidelné bohoslužby

• Mše svatá - neděle od 10:30, Vítkovice, kostel sv. Petra a Pavla | více informací ...

Bohoslužby

Bohoslužby se zde konají podle pravidelného pořadu a podle aktuálních farních oznámení.

Historie

Počátek osídlování Vítkovic spadá do konce 16. století. Samostatnou farností jsou Vítkovice od roku 1787, do té doby patřily pod farnost Poniklá.
Kostel sv. Petra a Pavla je umístěný ve svažitém terénu v horní části obce a tvoří velmi výraznou krajinnou dominantu.  Od roku 1699 tu stávala hřbitovní kaple přestavěná roku 1784 majitelem sklárny a Vítkovického dvora s přispěním hraběte Harracha do podoby typicky horského kostela s pokud možno jednoduchým zevnějškem, dřevěnou předsíňkou před hlavním vstupem a s interiérem velmi dobře dokládajícím náboženské cítění našich předků.

Interiér

Interiér kostela je v presbyteriu zaklenut valenou klenbou s pěti výsečemi, jež klenbě dodávají na bohatosti. Malíř K. Meissner zde r. 1936 vytvořil iluzívní zrcadlo, v něm anděla nesoucího Kristův monogram IHS a nad ním monstranci. Loď kostela je plochostropá, na ploše lze vidět další malbu K. Meissnera znázorňující Nejsvětější Trojici a pohled na Vítkovice r. 1936. Na vítězném oblouku, oddělujícím loď od presbyteria, je malba stejného autora s tématem Poslední večeře Páně. Rovněž podvěží uzavírá klenba – tentokrát to jsou tři prostá, ale působivá pole, tzv. pruské placky.

Mramorový oltář je z roku 1883.

Nejstaršími památkami v zařízení kostela jsou socha sv. Jana Nepomuckého (z roku 1741) a lavice s malovanými rokaji na opěradlech a postranicích umístěné dnes na kůru. Ostatní zařízení je pseudorenesanční z druhé poloviny 19. století. 

Naše kostely jsou obdivovány jako historické památky zašlých staletí. Avšak žádný kostel nebyl stavěn jako historická památka, nýbrž jako posvátná prostora pro ústřední tajemství naší víry – pro osobní styk Boha s člověkem. V Ježíši Kristu vystoupil Bůh - Tvůrce světa - ze svého neviditelna a stal se lidsky zjevným. Historický dialog vtěleného Boha s vyvoleným národem tu pokračuje v bohoslužbě slova a jeho touha po spojení s člověkem se tu uskutečňuje mešní obětí a dáváním se Božímu lidu v zahalení svátostných symbolů. Hledej tu nejprve tuto skutečnost a pak porozumíš lépe architektuře a výzdobě tohoto chrámu.

Varhany

Původně jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj pochází z 1. poloviny 18. století a byl sem přenesen z kartuziánského kláštera ve Valdicích. V r. 1833 jej rozšířil Johann Anton Barth o pozitiv. V roce 1857 nástroj přestavěl J. Prediger a poté zde proběhlo ještě několik oprav (1876 F. Kobrle, 1914 J. Fries).
Tento vzácný nástroj je po zvukové stránce zdařilý, nicméně jeho technický stav je špatný a potřeboval by kompletní rekonstrukci.

Dispozice varhan:

I. manuál (C - c3, 49)

Místo Quinty 3" zní Superoctava 2".
 

II. manuál (C - c3, 49)

Pedál (C - c1, 25)

spojka manuálová