Zpívání o posvícení v Srbské Kamenici

Publikoval Vladimír Novák 10. 3. 2020, 15:37

Posvícení v Srbské Kamenici

Zájezd chrámových sborů Jilemnice a Horní Branná do Srbské Kamenice, Jetřichovic a Markvartic

V neděli 27. října 2019 jsme v 6 35 hodin odjeli od jilemnického kostela přes Turnov, Liberec a Nový Bor do Srbské Kamenice. V tamější farnosti byla slavnost posvěcení kostela sv. Václava, (byl vysvěcen 20. října 1776). Po zdolání nedlouhého stoupání od autobusu ke kostelu jsme se zastavili krátce na faře, kde jsem dostal klíče od kůru. Když jsme na něj vystoupali tak jsme konstatovali, že je velmi prostorný. Tam za námi přišel zdejší duchovní správce jáhen Mgr. Marcel Hrubý, se kterým jsem dohodl detaily slavnostní mše svaté. Ta začala v 9 30 a celebroval ji zdejší devadesátiletý kněz, o kterého M. Hrubý pečuje. Při ní náš sbor ve složení 3S, 7A, 5T a 2B zpíval „Missu Quintu“ od V.E.Horáka a „Ave Maria“ od C.San-Säense. Při mši četl jáhen Marcel Hrubý evangelium a měl krátkou promluvu, která nás zaujala. Přezpívali jsme 4 sloky písně 523 a čtyři sloky písně „Chválu vzdejme“. Po mši svaté nám P. Hrubý pověděl o historii i současnosti kostela a farnosti a pak nás pozval na malé občerstvení na faru. Pochutnali jsme si na různých sladkostech a zapili to čajem, nebo kávou. Dozvěděli jsme se, že M. Hrubý včera oslavil 53. narozeniny a tak jsme mu zazpívali „Živijó“ a „Aby nás Pán Bůh miloval“, za což jsme byli odměněni lahví výborné moravské slivovice.

Rozloučili jsme se a sami přejeli do jeho další farnosti Jetřichovic. Půjčeným klíčem jsem otevřel mříž abychom si mohli prohlédnout interiér zdejšího kostela sv. Jana Nepomuckého. Bylo krátce po poledni a tak jsme se pomodlili „Anděl Páně“ a pak v presbytáři zazpívali á capella „Modlitbu“ od G.Zelinky“ a „Svatý Václave“ od J.Resla. Pak jsem mříž kostela zavřel a zapůjčený klíč podle domluvy odhodil skrz mříž na podlahu kostela.

Odjeli jsme do třetí farnosti M. Hrubého, kterou jsou Markvartice a v nich kostel sv. Martina. To bylo již 13 35 a ke kostelu nás přes uzounký můstek zavedl ve svém autě M. Hrubý. Když tento chrám převzal, byl bez střechy a zarostlý křovím. Protože v takovémto stavu to byl již třetí, jemu předaný kostel, váhal, zda se pustit do de facto znovu postavení kostela nebo jít od toho pryč. Spolehl se na pomoc Boží a o výsledku jsme se přesvědčili na vlastní oči, viz fotky. O jeho historii nám řekl: Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701 – 1703 a v roce 1704 byl vysvěcen sacburským arcibiskupem J.E.Thun-Hohensteinem. Kostel bohoslužebným účelům sloužil až do roku 1966 a měl bohaté vnitřní zařízení, kterého část byla odvezena na Slovensko, zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci kostela zřícením střechy a stropu lodi a následoval pád kruchty, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu se několikrát pokusili o demolici kostela, naposledy v roce 1989, tomu zabránila sametová revolice. Stavba kostela tak zůstala bez střechy, zbyly jen obvodové zdi a věž bez střechy. K opravě kostela bylo přikročeno až v roce 2003 a postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení věže a v roce 2006 i kostela. Poslední fáze rekonstrukce proběhla v roce 2016. Slavnostní znovupožehnání kostela po opravě a jeho navrácení liturgickým účelům se konalo 23. září 2017 a provedl je, stejně jako v roce 1704, salcburský emeritní arcibiskup Alois Kothgasser. Po výkladu M. Hrubého jsme za doprovodu varhan zazpívali 2 sloky písně „Budiž vděčně velebena“ a 2 sloky „Tisíckráte pozdravujem tebe“. Po té jsem mě svěřeným klíčem kostel zavřel, klíč dal na smluvené místo a ve 14 30 jsme odjeli domů.

Závěrem chci dodat, že všechny tři navštívené kostely byly ve výborné „kondici“ - exteriér i interiér. Obdivovali jsme krásné podlahy, barevně sladěné s interiérem a varhany, i když „jen“ jednomanuálové, ale v dobrém stavu.

Související fotogalerie: Posvícení v Srbské Kamenici